Článek z časopisu „Slovenská žena, časopis politicko-výchovný a vzdelávajúci“ z 15.3. 1920, str. 7
V sliačských lázních, nedaleko Banské Bystrice, měli r. 1855 hosta z Čech, který se těšil zvláštní pozornosti maďarských četníků. Byla to česká spisovatelka Božena Němcová, která byla v Čechách pronásledována rakouskou vládou proto, že chodila mezi lid, povídala si s ním a poučovala jej o všem, co je potřeba vědět o nadcházející svobodě, o vládě lidu. Tehdy, kolem roku 1848, poprvé zasvitlo slunce svobody evropským národům. Také Slováci doufali ve svobodu a dožadovali se jí. Bohužel, její první paprsky byly uhašeny zpátečnictvím a nastalo pronásledování všech, kdo k ní národy vedli. Také manžel Němcové byl za trest, že „bouří lid“ přeložen do Uherska do Balažových Darmot.
Důvodem návštěvy Němcové na Slovensku nebyl pouze její muž nebo její nemoc, ale Slovensko samotné.
***