Jezero Vättern je hluboké a studené, někdy také zrádné, nicméně vždy překrásné. A svou krásou samozřejmě poznamenalo také krajinu, která se táhne podél jeho břehů.
Turisté, kteří tuto krajinu navštíví bývají zřídka nespokojeni. Však také duchovní otec Huckleberryho Finna, Mark Twain, jednou prohlásil, že pohled na slunce zapadající do jezera byl ten nejkrásnější v jeho životě – a to je velké vyznamenání od muže, který toho tolik viděl! A také já, který se s výše uvedeným velikánem nemůže srovnávat, mohu tento tisícibarevný zázrak jen vřele doporučit.
Kraj zvaný Småland se pyšní ještě jedním velikánem. Horu Taberg považoval za svůj domov také „král květin“ Karl von Linné, který se zde procházel mezi vzácnými druhy rostlin, tajuplným kapradím a měkkými mechy. Je možné, že se stejným pohledem z 343 m vysoké hory kochal i Mark Twain, neboť Huck Finn s Tomem Sawyerem dováděli v jeskynním labyrintu na úpatí. Ale třeba taky ne, neboť v těch dobách zde téměř jistě neexistovaly žádné značené stezky jako dnes…
Jedním z měst, které Vättern omývá je Jönköping. Turisti ho velmi vyhledávají, neboť k pohybu po něm není třeba žádného průvodce. Nejen, že kostely jsou seskupeny velmi blízko od sebe, ale taktéž obchody, muzea a restaurace. Je tedy jednoduché dostat se svou zvolenou cestou do příjemného centra Juna Köpung – po tvrdém boji ve velké konkurenci oceněného jako „Městské centrum roku 1995“.
Ve čtyřicátých letech minulého století zde stála továrna na výrobu zápalek. Ta zde sice stojí dodnes, jenže místo sirek se v ní vyrábějí dojmy, neboť budova slouží jako zajímavé muzeum – Länsmuseet.
Ten, kdo opravdu rád nakupuje, měl by pokračovat do části města zvaného krátce A6. Dříve zde sídlil 6 Jönköpinský pěší pluk, dnes je to jedno z největších nákupních center v zemi.
Vzdálenost do blízké Huskvarny je, vzhledem k tomu, že obě města jsou takřka spojena, celkem nepatrná. Ve městě jsou velmi vhodně promíchána průmyslová centra se svěže zelenými zahradami, jako celek tvořící velmi příjemný efekt. Nachází se zde kovářská vesnička – Smedby, kde můžete při práci pozorovat umělecké kováře, řemeslníky a umělce vůbec při práci před a v starých malebných srubech, které vystavěli a ve kterých také v 18. století žili zbrojíři – tedy tehdy kováři vyrábějící zbraně.
Dalším a posledním městem o kterém bych se chtěl zmínit je Gränna. Byla založena v 17. století mocným hrabětem Per Brahem a dodnes je to městečko plné krásně udržovaných dřevěných domů, díky kterým město vypadá snad stejně jako za hraběte Pera. Tento vládce však nevystavěl „jen“ město, ale také zámečky, otevíral školy a zakládal továrny. Nechal také z Francie dovézt ovocné stromy, bez kterých by nebylo grännských hrušek. Na své konto už si však nemůže připsat výrobu mentolového cukroví, jakéhosi cukrkandlu, který se zde začal vyrábět v 19. století. Má tvar písmene J postaveného vzhůru nohama. Základní barvou byla bílá a červená (Polkagris), dnes je však variací mnoho. Většinou se vyrábějí ručně, což je zajímavá podívaná a také to pak lépe chutná. S plným žaludkem si pak můžete prohlédnout Polárnícké muzeum věnované neúspěšné expedici S. A. Andréeho, který měl v plánu dosáhnout severního pólu v balóně. Vše dopadlo jinak a po slavné expedici zbylo jen několik fragmentů a vybledlých fotografií. Ale protože nepředpokládám, že do Švédska poletíte balónem, věřím, že ta vaše výprava bude úspěšná.