Slyšíš, když ostatní neslyší Cítíš, když ostatní necítí Mluvíš, když ostatní chtěli by Tento stav se ti nelíbí Snažíš se proto ze všech sil Abys tu bolest udusil

Zdravím tě, příteli z hospod i planiny Tvůj hlas zvedá hladiny řek A tvé prsty – kdo by to řek’ laskají struny i tóniny

Do zpěvu ovcí a štěkotu psa vklíní se dětský smích. Podrážky toulavých bot přibity na dveřích. Nad nimi cinká – větru navzdory – podkova. Konečně, příteli, našel jsi! Našel jsi své štěstí domova.

Obklopen starými runami hledí do tmy. Kolem něj sviští čas luků a bizonů. Nádech. A pak kusem ohořelého dřeva zazpívá na lebku Hamleta.

Za hranicí slov na pokraji významu spřádá sítě nečekaného poznání. Moudrost věků stočená do klubíčka Dr. Jekyll hádá se s Hydem o sklenku vína.

Ve zvuku bubnů hledáš svou cestu V obleku z veršů obcházíš svět Jak málo stačí!